Sociální sítě

📢PŘEDSTAVENÍ NAŠICH TÝMŮ 🏀 𝗨𝟭𝟵 𝗵𝗼𝘀̌𝗶 𝗻𝗮𝗱𝗿𝗲𝗴𝗶𝗼𝗻𝗮́𝗹𝗻𝗶́ 𝗹𝗶𝗴𝗮 Bojovat v nadregionální lize budou v příští sezóně i naši kluci U19. Ve skupině A je postupně budou čekat soupeři z Rokycan, Benešova, Klatov, Strakonic a Českých Budějovic. 💬 S týmem bude dále pokračovat jako 𝗵𝗹𝗮𝘃𝗻𝗶́ 𝘁𝗿𝗲𝗻𝗲́𝗿 𝗥𝗮𝗱𝗲𝗸 𝗣𝗿𝗼𝗸𝘆́𝘀̌𝗲𝗸, který okomentoval minulou a novou sezónu takto: „Pro mě je nejdůležitější, aby si kluci zahráli pro radost a odcházeli ze hřiště s dobrým pocitem. Což se myslím, že se v minulé sezóně dařilo a věřím, že to tak bude i příští sezóně.“ 💬 Jak hodnotí minulou sezónu nám řekl 𝗵𝗿𝗮́𝗰̌ 𝗛𝗼𝗻𝘇𝗮 𝗖𝗵𝘃𝗮́𝗹𝗮: „Myslím si, že minulá sezóna mohla být lepší, ale hráli jsme jako tým a každý si zahrál dost, a to je nejdůležitější. Jako tým jsme se určitě zlepšili, některé zápasy byly lepší a některé zase horší, ale tak to ve sportu bývá. Chtěl bych klukům i trenérovi poděkovat za dobrou sezónu.

📢PŘEDSTAVENÍ NAŠICH TÝMŮ 🏀 𝗨𝟭𝟳 𝗵𝗼𝘀̌𝗶 Kluci, kteří loni byli U15, sehráli na konci sezóny kvalifikaci o celostátní ligu U17. V kvalifikaci však bohužel doplatili na nízký věk hráčů, protože v této kategorii je každý rok rozdílu znát a náš tým se řadil mezi nejmladší. Dalším faktorem, který negativně ovlivnil průběh kvalifikace bylo také to, že se odehrála již bez některých posil z Jindřichova Hradce a Jihlavy. Po neúspěšné kvalifikaci budou kluci hrát Jihomoravskou ligu, kde se postupně střetnou s Třebíči, Blanskem, Tišnovem, Znojmem, Brnem a Jihlavou. V této soutěži by kluci chtěli zkvalitnit herní projev družstva a na jaře znovu zkusit kvalifikaci o celostátní ligu U17, kde už by věkově měli patřit k vyspělejším týmům. Rádi bychom se letos vrátili tam, kam pelhřimovská družstva vždy patřila a budeme rádi za vaši podporu na domácích zápasech! Trenérský tým zůstává i pro příští sezónu stejný a tvoří jej Miloslav Slavík a Martin Kučera. 💬Minulou sezónu zhodnotil 𝗵𝗹𝗮𝘃𝗻𝗶́ 𝘁𝗿𝗲𝗻𝗲́𝗿 𝗠𝗶𝗹𝗼𝘀𝗹𝗮𝘃 𝗦𝗹𝗮𝘃𝗶́𝗸: „V první části loňské sezóny v celostátní lize U15 tým, nynějších U17, bojoval v těžké moravské skupině, kde nakonec skončil na posledním místě. Družstvo se sehrávalo s posilami z Jindřichova Hradce a Jihlavy. Některé zápasy končily smolně prohrou o 1 bod. Z těchto těžkých zápasů se dokázali kluci těžit především v druhé části sezóny, kde se nakonec umístili na hezkém třetím místě.“ 💬 Jak hodnotí minulou sezónu a co očekává od té nové nám řekl 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗮́𝗻 𝘁𝘆́𝗺𝘂 𝗦̌𝘁𝗲̌𝗽𝗮 𝗞𝘂𝗰̌𝗲𝗿𝗮: „Minulou sezónu jsme dokázali poskládat nejlepší tým, který jsme zatím měli, jelikož k nám přišli posily z Jihlavy a Jindřichova Hradce. Naše sezóna nezačala dobře, ale po chvíli jsme se sehráli a podávali jsme čím dál tím lepší výkony, což vedlo ke 3. místu ve skupině. Vyvrcholením sezóny byl turnaj v Klatovech, kde se ukázala úroveň basketu ve větších zahraničních městech. Tento rok si zahrajeme nadregionální ligu, ve které už bude hrát jenom „Pelhřimovský tým“, který hodlá sehrát vyrovnané zápasy proti ostatním týmům.“ 📸 Fotografie je pořízena na letošním soustředění kluků. Jedná se o aktuální sestavu týmu!

🔝Z PELHŘIMOVA AŽ PRO ZLATOU MEDAILI NA UNIVERZIÁDU V ČÍNĚ🏀 Není to tak dávno, co běhal po pelhřimovské palubovce v dresu Sojek. Se svou výškou vždy trápil soupeře a z tribuny byl nepřehlédnutelný. Řeč je o 𝗙𝗮𝗻𝗱𝗼𝘃𝗶 𝗙𝘂𝘅𝗼𝘃𝗶, který již několik sezón bojuje v nejvyšší mužské soutěži v dresu USK Praha. Hráč, který sbírá medaile a ocenění od mládežnických kategorií a který objevil kouzlo nejen pětkového basketbalu, ale také toho 3x3. Hráč, který nyní usíná v malé obci nedaleko Pelhřimova se zlatou medailí na krku, poskytl rozhovor pro pelhřimovské Sojky.🤩 𝗙𝗮𝗻𝗱𝗼, 𝗽𝗿̌𝗲𝗱 𝗽𝗮́𝗿 𝗱𝗻𝘆 𝗷𝘀𝗶 𝘀𝗲 𝘃𝗿𝗮́𝘁𝗶𝗹 𝘇 𝗨𝗻𝗶𝘃𝗲𝗿𝘇𝗶𝗮́𝗱𝘆 𝘃 𝗖̌𝗶́𝗻𝗲̌, 𝗼𝗱𝗸𝘂𝗱 𝗷𝘀𝗶 𝘀𝗲 𝘀𝘃𝘆́𝗺 𝘁𝘆́𝗺𝗲𝗺 𝗽𝗿̌𝗶𝘃𝗲𝘇𝗹 𝗽𝗿𝘃𝗻𝗶́ 𝗺𝗶́𝘀𝘁𝗼. 𝗝𝗮𝗸 𝘂𝗻𝗶𝘃𝗲𝗿𝘇𝗶𝗮́𝗱𝘂 𝗵𝗼𝗱𝗻𝗼𝘁𝗶́𝘀̌ 𝗮 𝘃 𝗰̌𝗲𝗺 𝘁𝗸𝘃𝗲̌𝗹 𝘃𝗮́𝘀̌ 𝘂́𝘀𝗽𝗲̌𝗰𝗵? Celá Univerziáda byl nepopsatelný zážitek umocněný tím, jakou jsme s celým týmem vytvořili partu. V tom si myslím, že tkvěl náš úspěch. Od prvního tréninku až po poslední vteřiny finálového utkání (jistě i po něm) jsme tam byli jeden pro druhého a věřím, že jsme si vytvořili mnoho zážitků, které si budeme pamatovat navždy. když se ale podíváme na basketbalovou stránku turnaje, měl velice vysokou úroveň. Každý tým, proti kterému jsme nastoupili, měl velké množství výborných hráčů a jsme více než rádi, že naše týmovost dokázala přinést tento historický výsledek pro český basketbal. 𝗢𝗱 𝗿𝗼𝗸𝘂 𝟮𝟬𝟭𝟱 𝗽𝘂̊𝘀𝗼𝗯𝗶́𝘀̌ 𝘃 𝗱𝗿𝗲𝘀𝘂 𝗨𝗦𝗞 𝗣𝗿𝗮𝗵𝗮. 𝗝𝗮𝗸 𝘇𝗮𝗰̌𝗮𝗹𝗮 𝘁𝘃𝗮́ 𝗰𝗲𝘀𝘁𝗮 𝗱𝗼 𝗷𝗲𝗱𝗻𝗼𝗵𝗼 𝘇 𝗻𝗲𝗷𝘇𝗻𝗮́𝗺𝗲̌𝗷𝘀̌𝗶́𝗰𝗵 𝗸𝗹𝘂𝗯𝘂 𝘂 𝗻𝗮́𝘀? 𝗖𝗼 𝘀𝗲 𝘁𝗶 𝘃 𝗨𝗦𝗞 𝗹𝗶́𝗯𝗶́ 𝗻𝗲𝗷𝘃𝗶́𝗰? Historie USK hrála velkou roli v rozhodování, kudy povede má basketbalová cesta. Když člověk vidí všechna jména, která v hale na Folimance hrála, říká si, že by jednou chtěl pokračovat v této historii. Již od relativně mladého věku jsem si začal zažívat, co to znamená, být profesionál. Člověk hodně rychle pochopil, že nestačí jen přijít na trénink a pak zase odejít. ale že všechno je se vším propojené. budeš-li se starat o svoje tělo, jednou ti to oplatí. Získání přistupu do regenerace, neomezený přístup do haly a posilovny a celkové zdravotnické zabezpečení, které nám je poskytnuto, je na české poměry velice nadstandardní. A to je asi největší plus USK. samozřejmě musím zmínit, že bez basketbalu a hlavně bez USK bych nikdy nezískal možnost zahrát si proti předním evropským, ale i světovým hráčům a týmům, na předních Evropských turnajích. 𝗞𝗿𝗼𝗺𝗲̌ 𝘂́𝘀𝗽𝗲̌𝗰𝗵𝘂̊ 𝘃 𝗽𝗲̌𝘁𝗸𝗼𝘃𝗲́𝗺 𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁𝘂 𝘀𝗯𝗶́𝗿𝗮́𝘀̌ 𝘁𝗮𝗸𝗲́ 𝘂́𝘀𝗽𝗲̌𝗰𝗵𝘆 𝘃 𝘁𝗿𝗼𝗷𝗸𝗼𝘃𝗲́𝗺 𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁𝘂. 𝗭𝗮́𝗹𝘂𝗱𝗻𝗮́ 𝗼𝘁𝗮́𝘇𝗸𝗮, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝘆́ 𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁 𝘁𝗲̌ 𝗯𝗮𝘃𝗶́ 𝘃𝗶́𝗰𝗲 𝗮 𝗷𝗮𝗸𝗲́ 𝗷𝘀𝗼𝘂 𝘃𝘆́𝗵𝗼𝗱𝘆 𝗮 𝗻𝗲𝘃𝘆́𝗵𝗼𝗱𝘆 𝘁𝗿𝗼𝗷𝗸𝗼𝘃𝗲́𝗵𝗼 𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁𝘂 𝗼𝗽𝗿𝗼𝘁𝗶 𝗽𝗲̌𝘁𝗸𝗼𝘃𝗲́𝗺𝘂? Tak tato otázka je opravdu záludná. jak 3X3 tak klasický basketbal má něco do sebe. 3X3 je rychlejší, fyzičtější a člověk se nikam neschová. V klasickém basketbalu je zase větší prostor na taktiku celkovou týmovost. 3X3 je ale skvělá příprava na dlouhou sezonu pětkového basketbalu. Takže vše má svá pozitiva, ale i negativa. Osobně jsme ale rád, že se mi poslední 2 sezony podařilo skloubit tyto dva sporty dohromady. 𝗖𝗵𝗹𝗮𝗽𝗲𝗰𝗸𝗮́ 𝘇𝗮́𝗸𝗹𝗮𝗱𝗻𝗮 𝗦𝗼𝗷𝗲𝗸 𝗷𝗲 𝗽𝗼𝗺𝗲̌𝗿𝗻𝗲̌ 𝘀̌𝗶𝗿𝗼𝗸𝗮́, 𝗿̌𝗲𝗸𝗻𝗶 𝗻𝗮𝘀̌𝗶𝗺 𝗸𝗹𝘂𝗸𝘂̊𝗺, 𝗷𝗮𝗸 𝘀𝗲 𝗺𝘂̊𝘇̌𝗲 𝗸𝗹𝘂𝗸 𝘇 𝗣𝗲𝗷𝗿𝘂 𝗱𝗼𝘀𝘁𝗮𝘁 𝗱𝗼 𝗻𝗲𝗷𝘃𝘆𝘀̌𝘀̌𝗶́𝗰𝗵 𝘀𝗼𝘂𝘁𝗲̌𝘇̌𝗶́ 𝗮 𝗿𝗲𝗽𝗿𝗲𝘇𝗲𝗻𝘁𝗮𝗰𝗲? 𝗝𝗮𝗸 𝗯𝘆𝘀 𝗺𝗼𝘁𝗶𝘃𝗼𝘃𝗮𝗹 𝗸𝗹𝘂𝗸𝘆, 𝗮𝗯𝘆 𝗻𝗮 𝘀𝗼𝗯𝗲̌ 𝗽𝗿𝗮𝗰𝗼𝘃𝗮𝗹𝗶? Věřte svému snu, makejte a běžte si za tím! Ano, já osobně měl velkou výhodu a tou je moje postava. Makat jsem ale musel a jsem ale rád, že mi trenéři ukázali cestu. Od celé rodiny jsem získal neskutečnou podporu a spoluhráči pomáhali vytvořit nový domov. Měl jsem velké štěstí na lidi kolem sebe a stále to štěstí mám. V tom je krása našeho sportu. Dokážu si troufnout říct, že kdybych kolem sebe neměl lidi, které mám, nikdy bych nebyl tam, kde jsem. 𝗡𝗲𝘂𝗻𝗶𝗸𝗹𝗼 𝗻𝗮́𝗺, 𝘇̌𝗲 𝗷𝘀𝗺𝗲 𝘁𝗲̌ 𝗺𝗼𝗵𝗹𝗶 𝘃 𝗺𝗶𝗻𝘂𝗹𝗲́ 𝘀𝗲𝘇𝗼́𝗻𝗲̌ 𝘃𝗶𝗱𝗲̌𝘁 𝗻𝗮 𝗽𝗮𝗹𝘂𝗯𝗼𝘃𝗰𝗲 𝗦𝗼𝗷𝗲𝗸, 𝗼𝘃𝘀̌𝗲𝗺 𝘂𝘇̌ 𝗻𝗲 𝘃 𝗷𝗲𝗷𝗶𝗰𝗵 𝗱𝗿𝗲𝘀𝘂. 𝗝𝗮𝗸𝘆́ 𝘁𝗼 𝗷𝗲 𝘃𝗿𝗮𝗰𝗲𝘁 𝘀𝗲 𝘁𝗮𝗺, 𝗸𝗱𝗲 𝗷𝘀𝗶 𝘇𝗮𝗰̌𝗶́𝗻𝗮𝗹, 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝘀𝗼𝘂𝗽𝗲𝗿̌? 𝗠𝗮́𝘀̌ 𝗻𝗲̌𝗷𝗮𝗸𝗼𝘂 𝘂́𝘀𝗺𝗲̌𝘃𝗻𝗼𝘂 𝘃𝘇𝗽𝗼𝗺𝗶́𝗻𝗸𝘂 𝗻𝗮 𝗽𝗲𝗹𝗵𝗿̌𝗶𝗺𝗼𝘃𝘀𝗸𝗼𝘂 𝗽𝗮𝗹𝘂𝗯𝗼𝘃𝗸𝘂? Je to vždycky takové zvláštní, vracet se sem. Ale vracím se rád. Poté, co vylezu z šatny, mám i po těch letech nutkání sednout si na lavičku domácích. A zamemorovaných momentů ze sojčí palubovky mám nespočet. Ale za zmínku stojí asi tyto dva. První, když jsem zde hrál poprvé v dresu USK a na druhé straně v dresu Pelhřimova stál můj brácha. Bylo to po dlouhé době, co jsme se zase spolu potkali na zápasové palubovce a vůbec poprvé, kdy jsme spolu neseděli na stejné straně hřiště. A druhý moment je z loňské sezony, kde bylo vidět, že převážná motivace nemusí být vždy ku prospěchu. Když si náš soupeř po vyhození z podkoše zasmečoval do vlastního koše, nevěděl jsem, jak zareagovat (smích). Nyní jsem ale častěji k vidění na tribuně, když se občas přijdu podívat na ligový zápas, či přebor. 🤓Zdá se vám hráč, který s Fandou radostně drží zlatou medaili povědomí? A teď nemyslíme Fandy taťku. Jedná se 𝗡𝗶𝗸𝗼𝗹𝗮𝗼𝘀𝗲 𝗡𝗼𝘂𝗺𝗲𝗿𝗼𝘀𝗲, který odehrál v dresu pelhřimovských Sojek dvě sezóny, a ještě v mládežnických kategoriích se s námi účastnil několika MČR. I Nikův úspěch nás touto cestou moc těší!

🔝 Z PELHŘIMOVA AŽ DO ŽENSKÉ BASKETBALOVÉ REPREZENTACE🏀 Začínala tam, kde dneska bojují mladé holky v dresu Sojek. Vyrostla ve stejném městě a na stejné palubovce. Řeč je o 𝗚𝗮𝗯𝗿𝗶𝗲𝗹𝗲 𝗔𝗻𝗱𝗲̌𝗹𝗼𝘃𝗲́, která v letošním roce úspěšně reprezentovala Česko na Eurobasketu v Izraeli a Slovinsku. Hráčka, která v letošním roce nad hlavu zvedla pohár za vítězství ve slovenské nejvyšší basketbalové soutěži žen. Její cesta k těmto úspěchům však nebyla lehká, v loňské sezóně si prošla vážným úrazem nohy a musela začít od znovu. Vrátila se však silnější, na její cestu, nejen do reprezentace, jsme se jí zeptali v rozhovoru pro pelhřimovské Sojky. 𝗚𝗮́𝗯𝗶, 𝘂𝗽𝗹𝘆𝗻𝘂𝗹 𝗰𝗰𝗮 𝗺𝗲̌𝘀𝗶́𝗰 𝗼𝗱 𝗘𝘂𝗿𝗼𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁𝘂, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝗲́𝗵𝗼 𝘀𝗲𝘀 𝘂́𝗰̌𝗮𝘀𝘁𝗻𝗶𝗹𝗮 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝗷𝗲𝗱𝗻𝗮 𝘇 𝗵𝗿𝗮́𝗰̌𝗲𝗸 𝘇𝗮́𝗸𝗹𝗮𝗱𝗻𝗶́ 𝘀𝗲𝘀𝘁𝗮𝘃𝘆 𝗿𝗲𝗽𝗿𝗲𝘇𝗲𝗻𝘁𝗮𝗰𝗲. 𝗧𝗮𝗸 𝗷𝗮𝗸 𝗘𝘂𝗿𝗼𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁 𝘀 𝗼𝗱𝘀𝘁𝘂𝗽𝗲𝗺 𝗰̌𝗮𝘀𝘂 𝗵𝗼𝗱𝗻𝗼𝘁𝗶́𝘀̌? Pro mě samotnou to byl teprve druhý Eurobasket, kterého jsem se mohla zúčastnit a myslím, že na tento se jen tak nezapomene. Jsem hrozně ráda, že jsem mohla být součástí týmu s velkým T, který byl mnohými určitě podceňován, avšak pravou bojovností a srdcem na správném místě prokázal proč se na Eurobasket vůbec kvalifikoval. Spojení zkušených s mladými hráčkami přineslo to pravé a my se dostali až mezi 8 nejlepších. Co se týká těch smolných konců dvou posledních zápasů na turnaji – Maďarsko a následně Německo, tam samozřejmě stále převládá hořkost. Zápas s Maďarskem nám byl ukraden, a to nás stálo i možnost kvalifikace o Olympijské hry v Paříži. Mrzí to stále, ale už to nikdo nevrátí. Viděla bych celkový turnaj jako příslib ženského basketbalu do budoucích let a doufám, že si jednou o tu Olympiádu zahrajeme. 𝗕𝘆𝗹𝗮 𝗷𝘀𝗶 𝗱𝗿𝘂𝗵𝗼𝘂 𝗻𝗲𝗷𝗹𝗲𝗽𝘀̌𝗶́ 𝘀𝘁𝗿̌𝗲𝗹𝗸𝘆𝗻𝗶́ 𝘁𝘆́𝗺𝘂 𝗮 𝘇𝗮́𝗿𝗼𝘃𝗲𝗻̌ 𝘁𝗿̌𝗲𝘁𝗶́ 𝗻𝗲𝗷𝗹𝗲𝗽𝘀̌𝗶́ 𝗰𝗼 𝗱𝗼 𝗽𝗼𝗰̌𝘁𝘂 𝗮𝘀𝗶𝘀𝘁𝗲𝗻𝗰𝗶́. 𝗖𝗼 𝘀𝘁𝗼𝗷𝗶́ 𝘇𝗮 𝘁𝘃𝘆́𝗺𝗶 𝘃𝘆́𝗯𝗼𝗿𝗻𝘆́𝗺𝗶 𝘃𝘆́𝗸𝗼𝗻𝘆 𝘃 𝗿𝗲𝗽𝗿𝗲𝘇𝗲𝗻𝘁𝗮𝗰𝗶? Náš tým byl založen hodně na týmové hře a neměli jsme žádnou vyloženou tahounku týmu. To, že se mi v nějakých zápasech zadařilo více mě jedině těší. Myslím si, že to byl můj přínos týmu – tedy nosit body, a tak jsem ráda, že se to podařilo. Možná jsem si i přinesla formu z ligové sezóny, cítila jsem se dobře, a hlavně jsem trenérku dlouhodobě znala. 𝗡𝗲̌𝗸𝗼𝗹𝗶𝗸𝗮́𝘁𝘆́ 𝗿𝗼𝗸 𝗵𝗿𝗮𝗷𝗲𝘀̌ 𝘃 𝘇𝗮𝗵𝗿𝗮𝗻𝗶𝗰̌𝗶́, 𝗸𝗼𝗻𝗸𝗿𝗲́𝘁𝗻𝗲̌ 𝗷𝘀𝗶 𝘃 𝗺𝗶𝗻𝘂𝗹𝗲́ 𝘀𝗲𝘇𝗼́𝗻𝗲̌ 𝗵𝗮́𝗷𝗶𝗹𝗮 𝗯𝗮𝗿𝘃𝘆 𝗣𝗶𝗲𝘀̌𝘁̌𝗮𝗻𝘀𝗸𝘆́𝗰𝗵 𝗖̌𝗮𝗷𝗲𝗸 𝗻𝗮 𝗦𝗹𝗼𝘃𝗲𝗻𝘀𝗸𝘂, 𝘀𝗲 𝗸𝘁𝗲𝗿𝘆́𝗺𝗶 𝗷𝘀𝗶 𝘃𝘆𝗵𝗿𝗮́𝗹𝗮 𝘁𝗶𝘁𝘂𝗹. 𝗩 𝗰̌𝗲𝗺 𝘀𝗲 𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁 𝗻𝗮 𝗦𝗹𝗼𝘃𝗲𝗻𝘀𝗸𝘂 𝗹𝗶𝘀̌𝗶́ 𝗼𝗱 𝘁𝗼𝗵𝗼 𝘂 𝗻𝗮́𝘀 𝗮 𝗰𝗼 𝘀𝗲 𝘁𝗶 𝘁𝗮𝗺 𝗻𝗲𝗷𝘃𝗶́𝗰 𝗹𝗶́𝗯𝗶́? V Piešťanech jsem působila dvě sezóny, kdy jsem bohužel první skoro celou proseděla na lavičce kvůli vážnému zranění (zlomená noha). Druhý rok už byl podstatně lepší. Odehrála jsem celou sezónu a přispěla tak k nejúspěšnější sezóně klubu vůbec – výhra slovenského poháru, postup ze základní skupiny v Eurocupu a následně jsme vyhráli celou ligu, kde jsme byli neporaženi. Tuto sezónu si jistě zapíšu i já jako mou nejúspěšnější vůbec. Pro mě je to určitě preciznější práce trenérů, je tam hodně vidět struktura hry na které si zakládají, systematičnost a za mě i kvalita tréninkového procesu celkově. Samozřejmě liga je slabší než v Česku, dá se tam hrát s 3 týmy vyrovnanější zápasy, a to je bohužel vše. Co mám, ale na Slovensku nejradši jsou určitě tamní fanoušci a lidé, kteří byli po celou sezónu i mimo ni úžasní. Našla jsem si tam lidi, za kterými se budu ráda vracet. 𝗕𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁𝗯𝗮𝗹𝗼𝘃𝗲̌ 𝗷𝘀𝗶 𝘃 𝗺𝗹𝗮́𝗱𝗲𝘇̌𝗶 𝘃𝘆𝗿𝗼𝘀𝘁𝗹𝗮 𝘃 𝗣𝗲𝗹𝗵𝗿̌𝗶𝗺𝗼𝘃𝗲̌, 𝘇 𝗸𝘁𝗲𝗿𝗲́𝗵𝗼 𝗷𝘀𝗶 𝗽𝗮𝗸 𝘇𝗮𝗺𝗶́𝗿̌𝗶𝗹𝗮 𝗱𝗼 𝗛𝗿𝗮𝗱𝗰𝗲 𝗞𝗿𝗮́𝗹𝗼𝘃𝗲́ 𝗻𝗮 𝘀𝘁𝗿̌𝗲𝗱𝗻𝗶́ 𝘀̌𝗸𝗼𝗹𝘂. 𝗥̌𝗲𝗸𝗻𝗶 𝗺𝗹𝗮𝗱𝘆́𝗺 𝗦𝗼𝗷𝗸𝗮́𝗺, 𝗷𝗮𝗸 𝘀𝗲 𝗵𝗼𝗹𝗸𝗮 𝘇 𝗣𝗲𝗷𝗿𝘂 𝗺𝘂̊𝘇̌𝗲 𝗱𝗼𝘀𝘁𝗮𝘁 𝗱𝗼 𝗻𝗲𝗷𝘃𝘆𝘀̌𝘀̌𝗶́𝗰𝗵 𝘀𝗼𝘂𝘁𝗲̌𝘇̌𝗶́ 𝗮 𝗽𝗼𝘀𝘁𝘂𝗽𝗻𝗲̌ 𝗶 𝗿𝗲𝗽𝗿𝗲𝘇𝗲𝗻𝘁𝗮𝗰𝗲? Mnohdy je to i o štěstí, ale já jsem od malička trénovala s o 2 roky staršími, což bylo způsobeno hlavně tím, že mám o 2 roky starší sestru a trénovala nás naše mamka. Následně jsem ještě chvilku hostovala do Slovanky Praha, ale ve starších žákyních už jsem si vybrala Hradec Králové, kde mě oslovil trenér. Zvolila jsem si tedy tuto cestu a určitě toho nelituji. V Hradci Králové jsem strávila 6 krásných let a pak odešla do Brna. Je to o dřině, odříkání a tomu, že děláš, co tě baví, jak nejlépe dokážeš. Já jsem basketbalu vždy obětovala vše a veškerý můj život se točil okolo něho. Není to jednoduché, ale všechno se dá, když člověk ví, co chce. V dnešní době mají navíc mladé hráčky i o dost více možností (univerzitní basketbal v Americe, nebo basketbal 3x3), kde se mohou zviditelnit. 𝗭𝗮́𝘃𝗲̌𝗿𝗲𝗺 𝘃𝘇𝗸𝗮́𝘇𝗮𝗹𝗮 𝗯𝘆𝘀 𝗻𝗲̌𝗰𝗼 𝗺𝗹𝗮𝗱𝘆́𝗺 𝗵𝗼𝗹𝗸𝗮́𝗺, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝗲́ 𝗻𝘆𝗻𝗶́ 𝗯𝗲̌𝗵𝗮𝗷𝗶́ 𝘃 𝗱𝗿𝗲𝘀𝘂 𝗣𝗲𝗹𝗵𝗿̌𝗶𝗺𝗼𝘃𝘀𝗸𝘆́𝗰𝗵 𝗦𝗼𝗷𝗲𝗸 𝘃𝗲 𝘀𝘁𝗲𝗷𝗻𝗲́ 𝗵𝗮𝗹𝗲, 𝗸𝗱𝗲 𝗷𝘀𝗶 𝘇𝗮𝗰̌𝗶́𝗻𝗮𝗹𝗮 𝘁𝘆? 𝗠𝗮́𝘀̌ 𝗻𝗲̌𝗷𝗮𝗸𝗼𝘂 𝘂́𝘀𝗺𝗲̌𝘃𝗻𝗼𝘂 𝘃𝘇𝗽𝗼𝗺𝗶́𝗻𝗸𝘂 𝗻𝗮 𝘀𝘃𝗲́ 𝘇𝗮𝗰̌𝗮́𝘁𝗸𝘆 𝘃 𝗣𝗲𝗹𝗵𝗿̌𝗶𝗺𝗼𝘃𝗲̌? Pokud je basketbal to, co je baví a naplňuje – „makejte a každý den se zlepšujte. Každý den je možnost udělat krok vpřed. Není to pouze o úspěších, ale i pádech (prohry, zranění), které je třeba přijmout a poučit se z nich.“ Zrovna včera jsme s našimi probírali moje a sestřiny začátky, našli jsme dokonce záznamy našich zápasů z roku 2007 na videokazetě a opravdu jsme se u toho zasmáli. Já si asi nejvíce pamatuju vzpomínky, kdy jsem nosila dioptr. brýle na zápas a jelikož jsem byla o dost menší než soupeřky, tak jsem do nich neustále dostávala a vždycky byly celé pokroucené, hned jak to šlo jsem doběhla k mamce na lavičku a nevěděla co dělat. Mamka je vždy vzala za pár vteřin pár pohyby narovnala a nasadila mi je zpátky na nos. (smích)