Druhá část kluků kategorie U17 se v letošním roce přihlásila do české části nadregionální ligy.
Není to tak dávno, co běhal po pelhřimovské palubovce v dresu Sojek. Se svou výškou vždy trápil soupeře a z tribuny byl nepřehlédnutelný. Řeč je o FANDOVI FUXOVI, který již několik sezón bojuje v nejvyšší mužské soutěži v dresu USK Praha. Hráč, který sbírá medaile a ocenění od mládežnických kategorií a který objevil kouzlo nejen pětkového basketbalu, ale také toho 3x3. Hráč, který nyní usíná v malé obci nedaleko Pelhřimova se zlatou medailí na krku, poskytl rozhovor pro pelhřimovské Sojky.
Fando, před pár dny jsi se vrátil z Univerziády v Číně, od jsi se svým týmem přivezl první místo. Jak univerziádu hodnotíš a v čem tkvěl váš úspěch?
Celá Univerziáda byl nepopsatelný zážitek umocněný tím, jakou jsme s celým týmem vytvořili partu. V tom si myslím, že tkvěl náš úspěch. Od prvního tréninku až po poslední vteřiny finálového utkání (jistě i po něm) jsme tam byli jeden pro druhého a věřím, že jsme si vytvořili mnoho zážitků, které si budeme pamatovat navždy. když se ale podíváme na basketbalovou stránku turnaje, měl velice vysokou úroveň. Každý tým, proti kterému jsme nastoupili, měl velké množství výborných hráčů a jsme více než rádi, že naše týmovost dokázala přinést tento historický výsledek pro český basketbal.
Od roku 2015 působíš v dresu USK Praha. Jak začala tvá cesta do jednoho z nejznámějších klubů u nás? Co se ti v USK líbí?
Historie USK hrála velkou roli v rozhodování, kudy povede má basketbalová cesta. Když člověk vidí všechna jména, která v hale na Folimance hrála, říká si, že by jednou chtěl pokračovat v této historii. Již od relativně mladého věku jsem si začal zažívat, co to znamená, být profesionál. Člověk hodně rychle pochopil, že nestačí jen přijít na trénink a pak zase odejít. ale že všechno je se vším propojené. budeš-li se starat o svoje tělo, jednou ti to oplatí. Získání přistupu do regenerace, neomezený přístup do haly a posilovny a celkové zdravotnické zabezpečení, které nám je poskytnuto, je na české poměry velice nadstandardní. A to je asi největší plus USK. samozřejmě musím zmínit, že bez basketbalu a hlavně bez USK bych nikdy nezískal možnost zahrát si proti předním evropským, ale i světovým hráčům a týmům, na předních Evropských turnajích.
Kromě úspěchů v pětkovém basketu sbíráš také úspěchy v trojkovém basketu. Záludná otázka, který basket tě baví víc a jsou výhody a nevýhody trojkového basketu oproti pětkovému?
Tak tato otázka je opravdu záludná. jak 3X3 tak klasický basketbal má něco do sebe. 3X3 je rychlejší, fyzičtější a člověk se nikam neschová. V klasickém basketbalu je zase větší prostor na taktiku celkovou týmovost. 3X3 je ale skvělá příprava na dlouhou sezonu pětkového basketbalu. Takže vše má svá pozitiva, ale i negativa. Osobně jsme ale rád, že se mi poslední 2 sezony podařilo skloubit tyto dva sporty dohromady.
Chlapecká základna Sojek je poměrně široká, řekni našim klukům, jak se může kluk z Pejru dostat do nejvyšší soutěže a reprezentace? Jak bys motivoval kluky, aby na sobě pracovali?
Věřte svému snu, makejte a běžte si za tím! Ano, já osobně měl velkou výhodu a tou je moje postava. Makat jsem ale musel a jsem ale rád, že mi trenéři ukázali cestu. Od celé rodiny jsem získal neskutečnou podporu a spoluhráči pomáhali vytvořit nový domov. Měl jsem velké štěstí na lidi kolem sebe a stále to štěstí mám. V tom je krása našeho sportu. Dokážu si troufnout říct, že kdybych kolem sebe neměl lidi, které mám, nikdy bych nebyl tam, kde jsem.
Neuniklo nám, že jsme tě mohli vidět v minulé sezóně vidět na palubovce Sojek, ovšem už ne v jejich dresu. Jaké to je vracet se tam, kde jsi začínal jako soupeř? Máš nějakou úsměvnou vzpomínku na pelhřimovskou palubovku?
Je to vždycky takové zvláštní, vracet se sem. Ale vracím se rád. Poté, co vylezu z šatny, mám i po těch letech nutkání sednout si na lavičku domácích. A zamemorovaných momentů ze sojčí palubovky mám nespočet. Ale za zmínku stojí asi tyto dva. První, když jsem zde hrál poprvé v dresu USK a na druhé straně v dresu Pelhřimova stál můj brácha. Bylo to po dlouhé době, co jsme se zase spolu potkali na zápasové palubovce a vůbec poprvé, kdy jsme spolu neseděli na stejné straně hřiště. A druhý moment je z loňské sezony, kde bylo vidět, že převážná motivace nemusí být vždy ku prospěchu. Když si náš soupeř po vyhození z podkoše zasmečoval do vlastního koše, nevěděl jsem, jak zareagovat (smích). Nyní jsem ale častěji k vidění na tribuně, když se občas přijdu podívat na ligový zápas, či přebor.
Zdá se vám hráč, který s Fandou radostně drží zlatou medaili povědomí? A teď nemyslíme Fandy taťku. Jedná se o Nikolase Noumerose, který odehrál v dresu pelhřimovských Sojek dvě sezóny, a ještě v mládežnických kategoriích se s námi účastnil několika MČR. I Nikův úspěch nás touto cestou moc těší!